Kam emigrovat?

Kam emigrovat?

Tuto otázku si mnozí z nás už někdy položili — zejména krátce po zveřejnění výsledku voleb.

Naše republika je skvělé místo k životu. Zatím.

S obavami však sledujeme společenský vývoj v České republice a Evropě, jenž klasik nazval slovy cesta do otroctví. Podívejme se proto na různé destinace po celém světě, v nichž lze v případě pokračujícího propadu společnosti směrem k socialismu hledat útočiště.

Hongkong

Jeden ze čtyř asijských tygrů: v žebříčcích HDP na obyvatele se objevuje okolo pátého až desátého místa, přičemž HDP na obyvatele je zde téměř dvakrát vyšší než v Česku.

Počet obyvatel 7,3 milionů (2016)
Rozloha 2 755 km2
Úřední jazyky kantonská čínština, angličtina
Měna hongkongský dolar (HK$/HKD)
HDP na obyvatele 58 322 USD (2016, PPP)
Sousední země Čína, Macao
Kultura východní

Hongkong padl v důsledku první opiové války v polovině 19. století do rukou imperiální Anglie a vydržel pod její správou až do roku 1997, kdy se stal jednou ze dvou Zvláštních správních oblastí Čínské lidové republiky (spolu se sousedním Macaem).

Ekonomická svoboda

Zvláštní správní oblasti řeší všechny politické otázky s výjimkou obrany a zahraniční politiky samostatně a mají soudní systém nezávislý na čínských soudech. Není tedy třeba obávat se čínského komunisticko-kapitalistického mixu, právě naopak. Hongkong se v indexu ekonomické svobody stabilně umisťuje na prvním místě a svoji pozici potvrdil i v roce 2013.

Nízká míra korupce, respekt k vlastnickým právům a otevřenost obchodu dělají z Hongkongu ekonomicky nejsvobodnější zemi světa. Vládní utrácení představuje pouhých 17 % HDP.

Daň z příjmu je progresivní, přičemž průměrná roční mzda v Hongkongu činí zhruba 360 000 HDK (odpovídá cca 900 000 Kč), ze kterých se platí daň 49 200 HKD, efektivní míra zdanění je tedy okolo 13,5 %. Pro mediánový příjem 240 000 HKD ročně dosahuje daň 28 800 HKD, tj. 12 % příjmu. V České republice je efektivní míra zdanění průměrného platu něco přes 43 % (15 % ze superhrubé mzdy + sociální a zdravotní „pojištění“).

V Hongkongu se neplatí žádné kapitálové, dividendové, ani dědické daně. Firemní daň činí 16,5 % ze zdanitelných zisků. Jako všude, i v Hongkongu existuje celá řada výjimek, odečitatelných položek, atp.

Míra nezaměstnanosti činí 1,5 %, při emigraci tedy není třeba obávat se nedostatku pracovních míst.

Zdravotnictví, školství, důchod, podpora v nezaměstnanosti

Hongkong má jedno z nejvyvinutějších zdravotnictví na světě, což se odráží například na střední délce života, která je zde druhá nejvyšší s 86 lety u žen a 80 lety u mužů. Ve městě funguje 38 veřejných a 12 soukromých nemocnic. Léčba ve státních nemocnicích je hrazena z daní, léčbu v soukromých zařízeních pokrývají soukromá pojištění, která jsou hojně poskytována zaměstnavateli. Ve městě funguje kvalitní ambulantní péče, která zajistí péči každému, kdo potřebuje pomoc.

Školství je opět kombinací státního a soukromého sektoru. Existuje celá řada různě fundovaných škol, od zcela soukromé až po zcela státní. Kapacita vysokých škol je omezená a značná část studentů proto často odchází studovat například do Austrálie, Spojených států apod.

V nedávné době bylo v Hongkongu zavedeno povinné důchodové spoření, do kterého při mediánovém platu každý povinně přispívá 10 % mzdy (5 % zaměstnanec, 5 % zaměstnavatel). Systém je poměrně komplikovaný, existují různé pilíře a různé formy spoření.

Nezaměstnaným, postiženým, rodinám s dětmi či lidem v nouzi poskytuje stát sociální zabezpečení. Na rozdíl od Česka není kritériem pro poskytnutou pomoc jen měsíční příjem, ale i celková aktiva.

Politická svoboda

Hongkong patří mezi nejsvobodnější státy světa a to jak ekonomicky, tak politicky. V zemi panuje vysoká vláda práva s nízkou mírou korupce. Respekt k vlastnickým právům a svobodné směně jsou zdrojem tamního hospodářského úspěchu. De iure platí svoboda volby náboženství, sexuální orientace či pohlaví, v praxi ovšem může docházet k diskriminaci menšin.

V poslední době je znát negativní vliv velkého bratra, který může vést například k (auto)cenzuře některých médií, omezení svobody shromažďování, policejní brutalitě, atp.

Podnebí

Hongkong leží na hranici tropického a subtropického pásu, místní podnebí je známé vysokou vlhkostí (roční průměr 78 %) a vysokými teplotami (roční průměr mezi 21 a 25 °C). Nejnižší naměřená teplota v historii byla 0 °C. Roční srážky dosahují 2 400 mm (ve srovnání s 500 mm v Praze se tak jedná o značný nárůst), bývají však krátké a intenzivní. Hongkong a Česká republika jsou tedy, co se týká klimatu, jako nebe a dudy. Je jen na vás, co vám vyhovuje více.

Proces imigrace

S Hongkongem má Česká republika bezvízový styk, krátkodobá návštěva je tedy bez problémů. Turisté mohou v zemi pobývat bez nutnosti registrace 90 dní. Po uplynutí 90 dní není třeba vracet se zpátky do Evropy, ale stačí opustit zemi. Jednoduchý výlet lodí do sousedního Macaa a razítko do pasu tak zajistí klid na dalších 90 dní například pro nepracující manželku/manžela.

Pro zaměstnance je proces imigrace vcelku jednoduchý, stačí vyplnit jeden formulář a druhý formulář vyplní firma. V aplikaci je třeba vykázat, jak zcela jedinečný a nepostradatelný daný pracovník je, a úředníci by neměli dělat větší problémy.

Zajímavosti

Vysoká hustota osídlení a malý prostor negativně působí na ceny a velikosti bytů. Milovníci prostorných bytů buď musí rozbít prasátko (či spíše pořádně vykrmené prase), nebo se smířit s menším bytem. Průměrná velikost bytu je 45 m2, zatímco u nás se toto číslo pohybuje okolo 70 m2.

Shrnutí

Zdroje a zajímavé odkazy

Ostrov Man

Mezi největší výhody Ostrova Man patří nulové zdanění příjmů právnických osob a bezcelní styk se zeměmi Evropské unie.

Počet obyvatel 85 tisíc (2011)
Rozloha 572 km2
Úřední jazyky angličtina, manština
Měna manská libra, britská libra (GBP)
HDP na obyvatele 53 800 USD (2010, PPP)
Sousední země Spojené království, Irsko
Kultura západoevropská, keltská tradice

Jak název napovídá, Ostrov Man je ostrov ležící v Irském moři na západ od Velké Británie. Ačkoli se jedná o britské závislé území, ostrov má vlastní správu a formálně není součástí Spojeného království ani Evropské Unie. Imigrační proces je založen na bodovém systému a nejvíce byrokracie čeká zájemce při žádosti o pracovní povolení.

Ekonomická svoboda

Pro zájemce z České republiky je největším lákadlem poměrně nízká úroveň zdanění, sestávající z následujících položek:

Z toho vyplývá, že Ostrov Man se vyplatí zejména podnikatelům a investorům. Vzhledem k zastropování maximální výše daně z příjmu fyzických osob se ovšem může vyplatit i vysoce vydělávajícím zaměstnancům (dosáhnou-li příjmu nad 600 000 liber ročně). Kromě stávajících sazeb je ovšem zapotřebí sledovat i dlouhodobý trend, který je spíše negativní – do roku 2009 byla vyšší sazba daně z příjmu ve výši 18 %, od roku 2010 se zvýšila na stávajících 20 %. Zvyšovala se však zároveň i sleva na dani, která v roce 2012 činí 9 300 liber. Ostrovní ekonomickou svobodu rovněž zhoršuje zákonem daný soulad místní DPH se Spojeným královstvím – na počátku roku 2011 byla anglická DPH zvýšena ze 17,5 % na 20 %, což musela respektovat i ostrovní ekonomika.

Míra nezaměstnanosti se dlouhodobě pohybuje mezi 1 a 2 %. Tento fakt mimo jiné souvisí s přísnou imigrační politikou, kdy jsou přijímáni pouze zájemci schopní dlouhodobě zajistit sebe a své blízké.

Ostrov Man bohužel nefiguruje v žádných žebříčcích ekonomické svobody.

Politická svoboda

Politickým zřízením je Ostrov Man parlamentní demokracií. Místní parlament, zvaný Tynwald, má více než tisíciletou historii a je označován za nejdéle působící parlament na světě. Ačkoli je Ostrov Man v mnoha ohledech nezávislý na Spojeném království, ve věcech obrany a diplomacie je odkázán na anglickou vládu. Spojené království má právo na ostrově politicky intervenovat, ačkoli je toto právo uplatňováno jen výjimečně – naposledy k intervenci došlo v roce 1967, kdy byly z Londýna zákonem zakázány místní pirátské radiostanice.

Místní politika je charakteristická malým důrazem na strany – většina ostrovních politiků není členem žádné strany a vystupuje sama za sebe. Vzhledem k tomuto faktu a nízkému počtu obyvatel může být místní demokracie o něco funkčnější než v lidnatějších zemích se stranickou politikou.

Ostrov není členem Evropské Unie, ani Evropského hospodářského prostoru. Z toho plynou i omezení na volný pohyb osob, kapitálu a služeb (zboží je od omezení osvobozeno).

Podnebí

Ostrov se nachází v mírném podnebném pásu a podobně jako v nedaleké Anglii je třeba počítat s mírnější zimou, chladnějším létem a celoročním deštěm. Na Ostrově Man však budete Angličanům počasí ještě závidět – úhrn ročních srážek je zde vyšší, přičemž rekord drží hora Snaefell, kde průměrně spadne okolo 1900 mm srážek ročně. Nížiny jsou se svými 800 mm přívětivější, ovšem ve srovnání s pražskými 500 mm to stále není žádná výhra. Počasí patrně nebude pro většinu lidí motivátorem pro emigraci na Ostrov Man.

Proces imigrace

Pro občany České republiky (potažmo všech zemí Evropského hospodářského prostoru) platí bezvízový styk; na Ostrov Man tudíž můžete kdykoli volně přicestovat. Pro trvalý pobyt je třeba splnit několik bodů:

Nutnost získat pracovní povolení je založena na údajné ochraně místních pracovníků. Pracovní povolení budou muset mít vyřízeni nejen zaměstnanci, ale i živnostníci. Za zaměstnance podává žádost o pracovní povolení zaměstnavatel, živnostník si povolení vyřizuje sám. Pracovní povolení se vztahuje na konkrétní pozici a omezenou dobu, při změně zaměstnání či prodlužování zaměstnaneckého vztahu je třeba vyřizovat nové povolení. Nutnost vyřizovat pracovní povolení odpadá u rezidenta až po 10 letech života na ostrově. Veškeré detaily vztahující se k vyřízení pracovního povolení jsou k nalezení v dokumentu A Guide to Work Permits.

Zajímavosti

Na ostrově sídlí několik společností zabývajících se výzkumem a cestami do vesmíru, což je z velké míry zásluha nulových korporátních daní, kvalitního právního systému a vyspělé infrastruktury. Dle průzkumu konzultační firmy ASCEND z roku 2010 je Ostrov Man jednou z pěti zemí, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že učiní v následujících letech přistání na Měsíci. Společnost Excalibur Almaz, sídlící na Ostrově Man, navíc plánuje turistické okružní lety okolo Měsíce, přičemž předpokládanou cenu jednoho výletu udává ve výši 31 milionů dolarů.

Shrnutí

Zdroje a zajímavé odkazy

Liberland

Svobodná republika Liberland je nejmladším státem světa – vznikl 13. dubna 2015 na území terra nullius, území nikoho mezi Srbskem a Chorvatskem.

Počet obyvatel 0 (2017)
Rozloha 7 km2
Úřední jazyky angličtina
Měna merit
HDP na obyvatele 0 (2017)
Sousední země Chorvatsko, Srbsko

Zakladatelem Liberlandu je Čech Vít Jedlička, dlouhodobý kritik vládních zásahů do lidské svobody. Na libertariánských základech stojí i Liberland. Oficiálním motem je „Žít a nechat žít“, hlavní město patrně ponese název Liberpolis. Liberland však zatím na svém území žádné oficiální obyvatele nemá, pouze jednu opuštěnou budovu.

Na stránkách projektu byl zveřejněn náčrt Ústavy, nové občany láká například na dobrovolné zdanění.

O občanství v Liberlandu je ohromný zájem – během dvou týdnů obdržel tým stojící za projektem přes 200 000 žádostí o občanství ze všech zemí světa. Touha po svobodě je očividně veliká. Pozornosti se Liberlandu dostalo i ve světových médiích.

Velkou neznámou je uznání nového státního útvaru okolními státy. Dle vyjádření chorvatského ministerstva zahraničí má být území Liberlandu uděleno Chorvatsku nebo Srbsku na základě mezinárodní arbitráže, dle vyjádření srbského ministra zahraničí Liberland teoreticky nenarušuje územní svrchovanost Srbska. Chorvatská policie na území Liberlandu několikrát zasahovala, zadržela i Víta Jedličku. Přitom chorvatské soudy v 6 ze 7 případů rozhodly, že postup policie nebyl správný.

Shrnutí

Zdroje a zajímavé odkazy

Lichtenštejnsko

Mezi Švýcarskem a Rakouskem se nachází Lichtenštejnské knížectví, malá konstituční monarchie s historií delší než mnoho evropských států a s osvíceným libertariánem v čele státu.

Počet obyvatel 37 tisíc (2014)
Rozloha 160 km2
Úřední jazyky němčina
Měna švýcarský frank (CHF)
HDP na obyvatele 98 432 USD (2013, PPP)
Sousední země Švýcarsko, Rakousko
Kultura západoevropská

Vzhledem ke své velikosti a kulturní stejnosti se Švýcarskem funguje Lichtenštejnsko jako de facto 27. kanton švýcarské federace. Celní, měnová a poštovní unie mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem funguje už skoro sto let. A podobně i vypadá – povrchu země dominují hory a krásná příroda, což z Lichtenštejnska činí populární turistickou destinaci.

Ekonomická svoboda

Díky mezinárodní smlouvě má Lichtenštejnsko také stejnou DPH jako Švýcarsko, která je o polovinu až dvě třetiny nižší než v ostatních evropských státech.

Velice příznivá daň z příjmu právnických osob 12,5 %, stejně tak jako jednoduché právní předpisy pro zakládání firem mají za následek, že v Lichtenštejnsku je registrováno více právnických osob než fyzických.

Základní daň z příjmu fyzických osob je 1,5 %. Knížectví je fiskální federací stejně jako sousední Švýcarsko, takže místní daně zvyšují daňovou zátěž někde až na 17,82 %. Základní daň z majetku je 0,06 %, místně až 0,89 %.

Lichtenštejnsko nemá žádné přírodní zdroje a je pouze jednou ze dvou zemí světa, ze které se k nejbližšímu moři musíte dostat přes minimálně dvoje státní hranice, i přesto (nebo právě proto) je jedním z nejbohatších, nejsvobodnějších a nejrozvinutějších států světa.

Nezaměstnanost je prakticky nulová, navíc se každý den počet práceschopného obyvatelstva zvýší na dvojnásobek, jehož druhá polovina večer odjede zpět domů do Rakouska nebo Švýcarska. Inflaci ovlivňuje švýcarská centrální banka, která si v porovnání se světovými centrálními bankami vede velmi dobře (naměřená inflace za rok 2012 byla pouze 0,2 %). Veřejný dluh Lichtenštejnska je neskutečných 0 CHF, slovy nula franků.

Tak jako Švýcarsko, čelí i Lichtenštejnsko v poslední době neuvěřitelnému nátlaku Spojených států, Německa a dalších zemí, aby poskytovalo tamním vládám údaje o klientech svých bank. Když v roce 2008 zaplatila německá vláda zaměstnanci LGT Group (banky vlastněné přímo knížecím rodem), aby vynesl soukromé údaje střadatelů, vznikla z toho mezinárodní roztržka a kníže Hans Adam II. v odpovědi jednomu berlínskému muzeu napsal:

„Co se německo-lichtenštejnských vztahů týká, čekáme stále na lepší časy, přičemž jsem optimistický, neboť v uplynulých dvou stoletích jsme zdárně přečkali již tři německé říše a já věřím, že přežijeme i čtvrtou.“

Stejně jako Švýcarsko není ani Lichtenštejnsko členem EU, ale na rozdíl od svého většího souseda je členem Evropského hospodářského prostoru.

Zdravotnictví, školství, důchod, podpora v nezaměstnanosti

Do státního důchodového spoření musí zaměstnanci přispívat 4,3 %, pro živnostníky je sazba vyšší – až 11 %.

Povinná školní docházka činí devět let, v Lichtenštejnsku se nachází jedna státní univerzita a tři soukromé.

Každý rezident si musí uzavřít povinné zdravotní pojištění, nerezidentům se z platu částka nestrhává.

Politická svoboda

Stejně jako Švýcarsko je Lichtenštejnsko obrovsky svobodná země s přímou demokracií. Hlava státu, tedy kníže lichtenštejnský, má významné pravomoci, ale pokud bude lid chtít, může ho podle jím prosazené ústavy z roku 2003 odvolat.

Knížectví nemá vlastní armádu ani příliš silný diplomatický sbor. V těchto věcech jej díky mezinárodním smlouvám zastupuje Švýcarsko. Kvůli Benešovým dekretům, kterými byl rodu Lichtenštejnů odebrán rozsáhlý majetek, neudržovalo Lichtenštejnsko s Českou a Slovenskou republikou dlouhou dobu diplomatické styky, ty byly naštěstí v roce 2009 obnoveny.

Parlament má 25 poslanců, vláda se skládá z premiéra a čtyř ministrů. Kníže Hans Adam II. představil svoji vizi ideálního státu v knize Stát ve třetím tisíciletí. Až na několik málo výjimek se v ní kníže projevil jako pravý libertarián, takže o tom, která současná evropská hlava státu je nejvíce nakloněna svobodě, nemůže být vůbec pochyb.

Běžnou agendu předal kníže Hans Adam na svého syna Aloise a ponechal si reprezentativní funkce.

Podnebí

V podstatě stejné jako u nás nebo ve Švýcarsku, pouze o vodstvu se nedá v případě Lichtenštejnska příliš hovořit.

Proces imigrace

Lichtenštejnsko je členem Schengenu a díky členství v Evropském hospodářském prostoru má pokryty všechny čtyři svobody vnitřního trhu, tj. svobodu služeb, zboží, lidí a kapitálu. Stát se Lichtenštejňanem není úplně jednoduché, nejkratší cesta zřejmě vede přes svatbu s lichtenštejnským občanem a i tak to trvá nejméně pět let strávených v knížectví. Tříměsíční pobyt lze absolvovat bez jakýchkoliv omezení, pro případný delší pobyt je nutno zažádat o povolení k pobytu. Země má kvóty na pracovní místa. Lichtenštejnsko je velmi blízko, dá se tam bez problémů dojet autem, vlakem, autobusem, teoreticky je možné využít i leteckou dopravu (do Curychu).

Zajímavosti

Lichtenštejňané jsou hrdi na svůj národ, na svoji přímou demokracii, svoji nezávislost i na svého knížete, který je velmi sympatický chlapík. Mj. přislíbil, že po jejím vystoupení z Evropské unie bude hlasovat pro přistoupení České republiky do Evropského sdružení volného obchodu (EFTA).

Shrnutí

Zdroje a zajímavé odkazy

Seasteading

Seasteading, tedy doslova „osidlování moří“, je zatím pouhou ideou. Tato idea si však získává čím dál větší pozornost – úspěšná kolonizace oceánů by pro lidstvo představovala krok vpřed srovnatelný s průmyslovou revolucí.

Oceány pokrývají téměř ¾ zemského povrchu, přičemž tato ohromná plocha je člověkem téměř nevyužívaná. Kultivace a osídlení zemských oceánů je přitom mnohem realističtější vyhlídkou, než případná snaha po kolonizaci jiných planet.

Hlavním průkopníkem myšlenky seasteadingu je The Seasteading Institute, založený Patri Friedmanem, vnukem slavného ekonoma Miltona Friedmana. Jako hlavní motivaci pro osídlení moří a oceánů Friedman zmiňuje možnost experimentovat s právním, ekonomickým a společenským uspořádáním. S rostoucí mocí státu na většině pevninského území tak oceán může nabídnout vysněnou oázu svobody a spravedlnosti.

Technická proveditelnost

Dlouhodobý pobyt na oceánu není ani zdaleka tak utopická myšlenka, jak se na první pohled může zdát. Již dnes pobývají tisíce lidí na sofistikovaných ropných plošinách či luxusních zaoceánských parnících. Největší současný zaoceánský parník světa Allure of the Seas má délku 360 metrů, šířku 65 metrů a kapacitu přes 6000 pasažérů. Seasteading Institute tak má při svém plánování trvale obyvatelné oceánské kolonie na čem stavět a rozhodně nemusí tzv. znovu vynalézat kolo.

Zaoceánské parníky ani ropné plošiny však přes veškerou svou technickou dokonalost nejsou projektovány za účelem dlouholetého pobytu zahrnujícího širokou škálu činností (tj. nikoli primárně k rekreaci či práci). Oceánské kolonie budou muset být dlouhodobě obyvatelné a budou muset dosáhnout určité míry soběstačnosti a nezávislosti na pevnině.

Nejvhodnější variantou (co do poměru trojice klíčových indikátorů finanční náklady - užitný prostor - obyvatelnost) takového víceúčelového „seasteadu“ je v současnosti tzv. částečně ponorná plošina. Tento design je nejčastěji užíván k výstavbě oceánských ropných plošin. Konkrétní podoba výstavby na základní plošině pak bude závislá na typu majetkové a správní struktury; předpokladem dlouhodobě fungující komunity však bude různorodost obyvatel a jimi vykonávaných činností.

Prozatím nejdetailněji rozpracovaným projektem oceánské kolonie je ClubStead, obytná plošina navržená pro oblast vzdálenou 12 námořních mil (22 km) od pobřeží americké Kalifornie. Primárním využitím byl měl být hotelový resort pro 200 hostů. Stavební náklady jsou odhadovány na 114 milionů amerických dolarů, přičemž roční provozní náklady by činily 3,4 milionů dolarů. ClubStead je prozatím pouze na papíře, na jeho návrhu se však podíleli odborníci na námořní stavebnictví, což dokládá fakt, že seasteading již není pouhým utopickým snem. Úspěšná realizace tohoto projektu by byla pro Seasteading Institute průlomovým počinem, jelikož by dokázal, že žít a podnikat na oceánu je nejen možné, ale i výnosné.

Ať bude Clubstead realizován či nikoli, Seasteading Institute nabízí zakladateli prvního skutečného seasteadu ocenění Poseidon Award. Cenu obdrží kolonie splňující následující kritéria: minimálně 50 dlouhodobých rezidentů, finanční soběstačnost, nabídka obytného prostoru na realitním trhu a dosažení de facto politické autonomie.

Právní a ekonomické aspekty

Vzdálenost 12 námořních mil od amerického pobřeží navrhovaná pro ClubStead není v žádném případě náhodná. Dle mezinárodního námořního práva právě tato vzdálenost ohraničuje teritoriální vody daného státu. Za touto linií, v tzv. mezinárodních vodách, již neplatí právo Spojených států amerických. Případný ClubStead by tedy kromě hotelových služeb mohl nabízet i služby na pevnině silně regulované či zakázané, jako jsou lékařské služby či hazard. Možnost nabízet obdobné služby představuje silný argument pro případné investory, kterým seasteading může nabídnout silně ziskové příležitosti za podmínek konkurujících známým daňovým rájům.

Další důležitá právní hranice pak leží ve vzdálenosti 200 námořních mil od souše, jelikož v tomto pásmu si Spojené státy nárokují veškeré nerostné suroviny a exkluzivní práva rybolovu. Případný těžební seastead by tedy musel ležet až za touto hranicí, jinak by se vystavoval nebezpečí násilného státního zásahu.

Dle mezinárodního námořního práva musí každé těleso v mezinárodních vodách nést vlajku určitého existujícího státu. Pokud se nechtějí prvotní námořní kolonizátoři vystavit riziku obecného obchodního embarga a armádního obsazení, budou si muset zvolit, jakou vlajku jejich seastead ponese. Naštěstí mnoho států nabízí takzvanou „otevřenou registraci“, kdy je plavidlu přidělena vlajka bez zásadnějších regulatorních požadavků a nadměrného papírování. V úvahu tak přichází například vlajka Bahamských ostrovů, Kypru, Libérie či Marshallových ostrovů – plavidla s vlajkami těchto zemí navíc disponují dle studie provedené Seasteading Institutem obecně dobrou mezinárodní reputací a nejsou narozdíl od některých jiných na námořních černých listinách.

Správní uspořádání

Jelikož cílem Seasteading Institute je experimentace s alternativním typem společenského uspořádání, je namístě otázka, jakou správní podobu by měly seasteady mít. Ihned zpočátku je třeba poznamenat, že tím si nikdo nemůže být dopředu jist. Kolonizátoři moří a oceánů se budou potýkat s novými společenskými problémy, které si budou žádat nová řešení. Určitou představu o budoucím uspořádání však získáme s uvědoměním, že mezi největší příznivce seasteadingu patří především libertariáni – příznivci vlastnických práv a smluvní svobody.

Největší vliv na správní uspořádání konkrétního seasteadu bude mít typ zakladatele – bude se jednat o skupinu bohatých nadšenců, průkopnického realitního developera, či inovativní korporaci? Oceánské město může být vlastněno jediným vlastníkem s pronájmem jednotlivých parcel, či může být vlastněno mnoha jedinci, kteří budou o zásadních správních otázkách hlasovat demokraticky či na základě vlastnického podílu. Zásadním prvkem pro úspěšný vývoj těchto měst bude každopádně nezávislost na strnulosti pevninské státní legislativy a všeobjímající regulaci. Největší překážkou v kolonizaci oceánů totiž s velkou pravděpodobností nebude technická proveditelnost, ale právě nevůle stávajících států připustit vznik úspěšných decentralizovaných komunit.

Shrnutí

Zdroje a zajímavé odkazy

Singapur

Již od dob koloniální Anglie patří k asijským centrům obchodu s jedním z největších přístavů na světě.

Počet obyvatel 5,6 milionů (2016)
Rozloha 720 km2
Úřední jazyky angličtina, malajština, čínština, tamilština
Měna singapurský dolar (SGD)
HDP na obyvatele 90 724 USD (2017, PPP)
Sousední země Malajsie, Indonésie
Kultura východní, jiné vlivy

Singapur je městský stát ležící na rovníku, který z jedné strany obklopuje Jihočínské a z druhé Andamanské moře. Je jedním ze čtyř asijských tygrů a v žebříčcích HDP na obyvatele se objevuje na třetím až pátém místě, přičemž HDP na obyvatele je zde více než dvakrát vyšší než v ČR.

Ekonomická svoboda

Singapur tradičně spadá mezi ekonomicky nejsvobodnější země. V žebříčku Heritage foundation se stabilně umisťuje na druhém místě hned za Hongkongem. Největším ekonomickým lákadlem jsou minimální daně z příjmu fyzických osob (0–20 %). Jelikož se jedná o vysoké rozpětí, ilustrujme příkladem. Mediánová mzda činí v Singapuru zhruba 3 200 SGD měsíčně, to odpovídá ročnímu příjmu 38 400 SGD (pro představu 1 SGD = 16 Kč). Z prvních 20 000 SGD se neplatí žádná daň, z následujících 10 000 se platí 200 singapurských dolarů a ze zbývajících 8 400 je třeba zaplatit 294 dolarů. Celkem tedy při ročním příjmu 38 400 dolarů zaměstnanec na dani zaplatí 494 dolarů, tj. efektivně cca 1,2 %. Pro průměrnou mzdu 4 300 dolarů měsíčně dosahuje efektivní daňová sazba 2,6 %.

Daň z příjmu právnických osob je v Singapuru ve srovnání s Českou republikou resp. Evropskou unií opět příznivější. Prvních 300 000 dolarů je zdaněno 8,5 % a zisk nad 300 000 SGD je zdaněn 17 %. Ačkoliv firemní daně jsou v Singapuru příznivější (především pro drobné podnikatele), nelze říct, že by se jednalo o daňový ráj. Na druhou stranu EU znepříjemňuje daňovou optimalizace skrz mateřské firmy v daňových rájích do obrovské míry, těžko si představit, že by něco podobného existovalo i v Singapuru.

Daň z nemovitosti se vypočítává z tržní ceny nájemného a je povinen ji zaplatit každý vlastník nemovitosti (i když nemovitost nepronajímá). Daňová sazba se pohybuje mezi 0–6,5 % ročního tržního nájmu. (Např. dvoupokojový byt s tržním nájmem 2 500 dolarů měsíčně je předmětem 960dolarové roční daně.)

Fandové motorismu jistě nebudou nadšeni drakonickými daněmi uvalenými na automobily. Koupě a provoz automobilu je zatížen několika poplatky a clem. Celková cena vozidla se vypočítá následovně: pořizovací cena auta + registrační poplatek (1 000 SGD) + silniční daň + certifikát vlastnictví automobilu + další registrační poplatek (140 % tržní ceny) + clo (31 % tržní ceny). Auta jsou v Singapuru tedy v důsledku vládních regulací extrémně drahá – pomocí daní a certifikátů dražených v aukci vláda omezuje množství aut ve městě. Řešením může být firemní vůz nebo používání auta registrovaného v cizí zemi (např. v České republice).

Daň z přidané hodnoty činí 7 % a je uvalena na většinu zboží a služeb (výjimku tvoří např. finanční služby, které jsou od DPH osvobozeny). Oproti DPH v České republice je na tom Singapur opět výrazně lépe. Jako poslední zmíníme cla, kterými je zatížen benzín, alkohol a tabák – cla tedy tvoří takovou obdobu spotřební daně u nás. Přehled cel je k dispozici zde. Ve snaze zabránit „daňovým únikům“ při tankování benzínu v sousední Malajsii platí groteskní nařízení, že každé auto přejíždějící hranici ze Singapuru musí mít alespoň půl nádrže plné, jinak řidiči hrozí pokuta asi 500 dolarů. Na druhou stranu v Singapuru existuje efektivní a dostupná síť MHD a taxi.

Daňová politika Singapuru je tedy poněkud nesourodá. Ačkoliv vláda se snaží nepřekážet zaměstnancům a podnikatelům, ráda řídí život veřejnosti uvalováním daní na vybraná odvětví (automobily, alkohol, cigarety). Celkový trend není jednoduché vypozorovat, zatímco DPH od roku 2003 vzrostlo o tři procentní body, daně z příjmu fyzických a právnických osob v nejvyšších kategoriích klesaly. Daňová progrese také jistě nabízí zajímavou možnost daně optimalizovat, ať už si za to čtenář dosadí cokoliv.

Zdravotnictví, školství, důchod, podpora v nezaměstnanosti

Tolik tedy daně. Bohužel singapurská vláda považuje svoje občany za nezodpovědné a tak jim vytvořila čtyři účty, na které musí povinně přispívat 31 procenty svého platu. První účet slouží pro pojištění, vzdělání atp., druhý účet pro výdaje na zdravotnictví a třetí pro spoření na důchod. Na čtvrtý účet se přelijí peníze z prvního a třetího při dosažení určitého věku. Vláda garantuje čtyřprocentní úročení všech těchto účtů, na prvních 60 000 dolarů pak dokonce pětiprocentní. Samotný výběr z účtů je poměrně složitý a lze s ním začít až s dosažením 55 let. Na rozdíl od systému v České republice jsou tyto účty navázány na daného jedince a ten je následně pro sebe a své příbuzné využívá při platbách za vzdělání, zdravotnictví či pojištění. Zbytek peněz jedinec používá jako svůj důchod (od státu žádný důchod nedostává).

Ačkoliv se rozhodně z pohledu liberála nejedná o dokonalý systém, oproti tomu českému značné výhody. Především jedinec má vždy k dispozici pouze svoje úspory, nikomu nepřispívá a nikdo nepřispívá jemu. Neexistuje zde ani žádný průběžný důchodový systém, kdy zaměstnanci 30 let platí a nakonec dostanou tabulkový důchod, který má hodnotu zlomku toho, co naspořili. Samozřejmě role státu může náhle narůst a tyto účty mohou být zestátněny, zatím tomu ale nic nenasvědčuje.

Ve státních nemocnicích se poměrně složitou metodou vypočítává účast státu při platbě (ta činí 40–80 % v závislosti na kvalitě péče, příjmu a majetku. U nejchudších obyvatel činí míra státní účasti 100 %. Podíl státních výdajů na všech zdravotních výdajích činní 31 %, ve městě je celkem 10 státních a 13 soukromých nemocnic. Singapur má jednu z nejlepších zdravotních péčí na světě. Singapurská vláda klade velký důraz na lidský kapitál, a tak je vzdělávání opět kombinací soukromého a státního. Nezaměstnaným stát neplatí žádnou podporu v nezaměstnanosti, v případě ztráty zaměstnání ji mohou čerpat ze zmíněných spořicích účtů. Míra nezaměstnanosti se pohybuje mezi 1 a 3 %.

Politická svoboda

Zatímco ekonomická svoboda je v Singapuru jedna z nejlepších na světě, s politickou svobodou to není tak slavné. Singapur se odtrhl (resp. byl vyloučen) od Malajsie v roce 1965 a od té doby vládne zemi jedna strana – People’s Action Party (PAP). Ačkoliv de iure je země parlamentní demokracií, nezávislí pozorovatelé Singapur zařazují na pomezí autoritářského a demokratického režimu. Navzdory tomu je v Singapuru podle Světové banky minimální míra korupce a vysoká vláda práva a efektivita vlády.

Jestliže singapurská vláda nemá ráda auta, pak její postoj k drogám lze označit za vyloženě nenávistný. Spotřeba, držení, výroba a pašování drog v jakémkoliv množství je nelegální. Za porušení hrozí tresty od několika ran rákoskou až po trest smrti. Od určitého množství drogy je trest smrti nevyhnutelný (např. 100 gramů marihuany, 30 gramů kokainu nebo 15 gramů heroinu). Inu, za drogami do Singapuru určitě ne.

Podnebí

Pro obyvatele střední Evropy může být klima v Singapuru přinejmenším poněkud nezvyklé. Tropické podnebí je známé vysokou vlhkostí (v Singapuru v průměru 84% vlhkost oproti 70% v ČR) společně s četnými srážkami (2 300 mm za rok oproti 500 mm za rok v Praze). Na druhou stranu srážky jsou vydatné a krátkodobějšího charakteru. Průměrná teplota se v Singapuru pohybuje mezi 25 a 31 °C. Milovníci tepla a léta si Singapur užijí rozhodně více než vášniví lyžaři.

Proces imigrace

Česká republika má se Singapurem bezvízový styk (pro cesty do 90 dní). V případě, že se rozhodnete zemi si před emigrací prohlédnout, není třeba žádné velké zařizování. Singapur ale není hned za bukem, let tam trvá zhruba 12 hodin. Pravidelnější cestování do vlasti je tedy spíše vyloučené.

Typ pracovního povolení se liší v závislosti na výšce platu, obecně platí, že čím vyšší plat, tím snadnější je získat pracovní povolení, jelikož singapurská vláda se snaží přilákat talentované a zkušené jedince. Přesto by podle webu expatsingapore.com neměl být problém získat pracovní povolení pro nikoho.

Po dvou letech práce v Singapuru existuje možnost zažádat si o občanství a trvalý pobyt.

Zajímavosti

Již samotné čtyři oficiální jazyky Singapuru napovídají, že se jedná o zemi značně multikulturní. Není ale třeba se bát, angličtina je hlavním jazykem, kterým komunikují úřady, vláda i lidé mezi sebou. Etnicky tvoří tři čtvrtiny obyvatel Číňané, Malajci čítají 13 %, Indové 10 % a o zbylá procenta se dělí zbytek světa. Hlavním náboženstvím je budhismus s 33 %, následuje křesťanství (18 %), islám (15 %) a taoismus (13 %). Celých 17 % obyvatel Singapuru je bez vyznání.

V jižní části Singapuru je postaven obří umělý ostrov se zábavním parkem, golfovým hřištěm a pláží. Ve městě se jezdí jediná noční velká cena formule 1. Díky přísné politice vůči znečišťování patří Singapur mezi nejčistější města na světě. To společně s vysokou životní úrovní, nejmodernějšími stavbami a bulváry posetými značkovými obchody vytváří z města symbol bohatství a luxusu.

Cizí kultura může být pro někoho výhodou a pro někoho nevýhodou. Jisté je pouze to, že Singapur se od ČR liší jako den od noci – krajinou, podnebím, skladbou lidí, náboženstvím… Tedy prakticky ve všem. Je třeba počítat s kulturním šokem, který v každém jedinci může vyvolat odlišnou reakci.

Shrnutí

Zdroje a zajímavé odkazy

Švýcarsko

Když se řekne Švýcarsko, většině lidí se vybaví příroda, lyžování, čokoláda, banky nebo švýcarský nožík. Švýcarsko je však také velmi starou decentralizovanou demokracií, svobodnou ekonomikou a osobitým „národem vzešlým z vůle“.

Počet obyvatel 8,4 milionů (2016)
Rozloha 41 285 km2
Úřední jazyky němčina, francouzština, italština, rétorománština
Měna švýcarský frank (CHF)
HDP na obyvatele 61 014 USD (2016, PPP)
Sousední země Francie, Německo, Rakousko, Itálie, Lichtenštejnsko
Kultura západoevropská

Z historických důvodů se Švýcarsku říká konfederace (confoedaratio helvetico), ale dnes je federací 26 kantonů, kde dvě třetiny obyvatel mluví německy, pětina francouzsky a jeden kanton italsky, pro ostatní obyvatele je prvním jazykem nějaký jiný jazyk (např. angličtina), pouhá polovina procenta Švýcarů má jako svůj první jazyk rétorománštinu.

Ekonomická svoboda

Švýcarsko je jednou z nejsvobodnějších ekonomik na světě. V Indexu ekonomické svobody, který tradičně zveřejňuje Heritage Foundation, se pro rok 2013 nachází na pátém místě a uzavírá skupinu svobodných států, poté už následují země „převážně svobodné“. Ostatní země v regionu poráží Švýcarsko na hlavu, nejbližší evropská země je Dánsko, které zaostává o plných pět bodů.

Hlavní zbraní švýcarské ekonomiky jsou důsledné dodržování vlastnických práv, otevřenost trhů, liberální ekonomika (nezaměstnanost je pod pěti procenty) a dobrá měnová politika (naměřená inflace za rok 2012 byla pouze 0,2 %).

Brzdou švýcarské ekonomiky je poměrně rozrostlá vláda. Jednak jsou v tomto ohledu Švýcaři ale výrazně lepší než kterákoliv jiná „západoevropská“ země a jednak přijali důrazná opatření, aby tento trend zvrátili.

Maximální sazby daní z příjmu i přidané hodnoty je daná federální ústavou, kterou je velmi obtížné změnit (více v kapitole politická svoboda). Ústavou daná maxima jsou: 11,5 % pro fyzické osoby, 8,5 % pro právnické osoby a maximálně 6,5 % DPH ve standardní sazbě (minimálně 2 % ve snížené). Tato maxima platí pro federální parlament, kantonální a lokální mohou uvalovat přímé daně, avšak nesmí uvalovat daně nepřímé. Tím pádem je švýcarská DPH několikanásobně nižší než ve všech státech EU, kde její minimální sazba je 15 % (a tu má pouze Lucembursko).

Dalším opatřením je dluhová brzda, která platí od roku 2002. Švýcaři mají ve federální ústavě zákaz dlouhodobě deficitních rozpočtů, který dodržují. Od této chvíle klesl veřejný dluh z 57 % HDP na 40 % HDP – a tak se stalo v období, kdy veřejné finance ostatních evropských států v podstatě explodovaly.

Ekonomické svobodě též výrazně pomáhá konkurence jurisdikcí. Všech 26 kantonů provádí svébytnou daňovou a hospodářskou politiku, kantony si konkurují i v regulacích. Tato konkurence do značné míry probíhá i uvnitř kantonů samotných. Přestože lze najít kantony (především ve francouzské části), kde je daňové zatížení značné (až 41,5 % pro fyzické osoby a až 24 % pro právnické osoby), celková daňová kvóta je více než o čtvrtinu nižší než v ČR.

V poslední době čelí Švýcarsko silnému nátlaku Spojených států, Německa a dalších zemí, aby poskytovalo tamním vládám údaje o klientech svých bank.

Protože Švýcarsko není členem EU ani Evropského hospodářského prostoru, bruselská regulační mánie se ho nijak netýká.

Zdravotnictví, školství, důchod, podpora v nezaměstnanosti

Školní docházka je povinná na obou stupních základní školy, tj. 9 let. Školství jinak patří do pravomoci kantonů, takže se např. výukové plány, ale i délky jednotlivých školních stupňů, kanton od kantonu liší. Na všech stupních existují soukromé i veřejné školy.

Švýcarské školství je hodnoceno jako jedno z nejlepších na světě. Neuvěřitelných 113 laureátů Nobelových cen bylo se Švýcarskem nějakým způsobem spjato.

Zajímavostí je, že ačkoliv zdejší dialekt hovorové němčiny je prakticky nesrozumitelný i pro rodilé Němce (a švýcarské filmy musí v Německu běžet s titulky), ve školách se mluví tak perfektní spisovnou němčinou, jakou se leckdy nemluví ani v Německu.

Každý rezident si musí uzavřít povinné zdravotní pojištění (v průměru zhruba 350 franků měsíčně pro dospělého). Pojišťovna ho musí přijmout, nezávisle na jeho věku a zdravotním stavu. Dodatečné pojištění funguje na tržní bázi.

Švýcarské důchodové spoření je založeno na třech pilířích. Povinné příspěvky do prvního a druhého pilíře znamenají náklad 7–18 % z hrubé mzdy. Věk odchodu do důchodu je 65 let pro může a 64 let pro ženy.

Politická svoboda

Švýcarsko patří mezi nejsvobodnější země na světě. Svoboda politických názorů i vyznání není nijak omezena, podle nového dodatku ústavy se ale nesmí stavět minarety. Švýcarsko je známo jako neutrální země, do OSN vstoupilo teprve v roce 2002. Je členem Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), ale na rozdíl od ostatních členů tohoto sdružení není členem Evropského hospodářského prostoru.

Švýcaři disponují lidovou armádou, doslova v každém domě je puška. Neúčastní se militaristických operací v zahraničí, ale často se účastní mírotvorných misí. Stále zde existuje minimálně půlroční povinná vojenská služba.

Jak již bylo zmíněno, velkou výhodou Švýcarska je jeho decentralizovanost a konkurence jurisdikcí. Dobré nápady se šíří, hloupým nápadům se dá poměrně levně utéci přestěhováním do vedlejšího kantonu.

Silnou pákou proti zvůli politiků je jednak samotná ústava, jejíž změna vyžaduje tzv. dvojitou většinu (většinu federální populace a většinu ve většině kantonů). Švýcaři také hojně využívají lidové veto – lidé mohou referendem vetovat již přijatý zákon – a lidovou iniciativu – lidé mohou navrhovat vlastní nové zákony, pokud se k tomu parlament nemá. Toto probíhá na všech úrovních státní správy. Systém švýcarských referend je starý, vyzkoušený a propracovaný.

Podnebí

Švýcarské klima by našince nemělo příliš překvapit, tomu českému se velmi podobá. Na rozdíl od Česka má ale Švýcarsko veliké hory a jim odpovídající ledovcové klima a také v podstatě středomořský jih země. V podstatě každý si zde přijde na své.

Proces imigrace

Švýcarsko je členem Schengenu a dvoustrannými smlouvami s Evropskou unií má pokryty všechny čtyři svobody vnitřního trhu, tj. svobodu služeb, zboží, lidí a kapitálu. Tříměsíční pobyt lze absolvovat bez jakýchkoliv omezení, pro případný delší pobyt je nutno zažádat v příslušném kantonu o povolení k pobytu. Švýcarsko je velmi blízko, dá se tam bez problémů dojet autem, vlakem, autobusem, teoreticky je možné využít i leteckou dopravu.

Zajímavosti

Švýcaři jsou hrdí na svoje tradice i na svůj pořádek a oboje si bedlivě hlídají. Na imigranty se Švýcaři dívají trochu skrz prsty, a pokud děláte nějakým způsobem nepořádek, se zlou se potážete.

V některých obcích je dodnes možno vidět hlasování shromážděním všech lidí na náměstí.

Shrnutí

Zdroje a zajímavé odkazy

Tchaj-wan

Během jedné generace zažil Tchaj-wan rapidní nárůst životní úrovně, dnes už se řadí mezi vyspělé ekonomiky.

Počet obyvatel 23,5 milionů (2017)
Rozloha 36 197 km2
Úřední jazyky čínština, tchajwanština, hakkština, původní jazyky
Měna nový tchajwanský dolar (NT$/TWD)
HDP na obyvatele 49 901 USD (2017, PPP)
Sousední země Čína, Japonsko, Filipíny
Kultura východní

Tchaj-wan (oficiálním názvem Čínská republika) je malý ostrovní stát 200 km od čínské pevniny. Čínská lidová republika jej stále považuje za svoji vzbouřenou provincii a obstruuje jeho diplomatické styky se zbytkem světa. Tchajwanští Číňané si oproti svým pevninským kolegům užívají mnohem větší politickou i ekonomickou svobodu.

Ekonomická svoboda

Tchaj-wan sice není tak ekonomicky svobodný jako jeho soused Hongkong, avšak v žebříčku ekonomické svobody od Heritage Foundation vede velmi dobře. Pro rok 2013 se nachází na 20. místě, přičemž jeho ekonomická svoboda za poslední roky stabilně roste – od roku 2009 zaznamenal nárůst o více než tři body. I když zaznamenal v 90. letech drobný pokles, udržuje se na špičce žebříčku dlouhodobě.

Lákadlem tchajwanské ekonomiky je svoboda podnikání (nezaměstnanost je pod pěti procenty), zdravá měnová politika (inflace je po dvěma procenty), volný obchod se světem a nepříliš rozbujelá státní správa.

Tchajwanská vláda by ale měla zapracovat zejména na uvolnění kapitálových trhů, do kterých příliš zasahuje, a zákoníku práce.

Sazba daně z příjmu fyzických osob je mezi 5 a 40 %, firmy jsou daněny 17% sazbou v případě překročení 120 000 tchajwanských dolarů. Vládní výdaje čítají 22,4 % HDP (na stejné úrovni jako v pevninské Číně a na polovině objemu českých vládních výdajů). Veřejný dluh je 40 % DPH a roste.

Sazba DPH je 5 %. Spekulacím s nemovitostmi se vláda snaží zabránit uvalením speciální daně na prodej nedávno nabytých domů.

Tchajwanskou zvláštností je národní loterie, v níž se losují čísla všech účtů z obchodů. Protože Číňani, obzvlášť ti tchajwanští, jsou velmi pověrčiví, bere se ve zdejší kultuře nepřevzetí nebo vyhození účtu za něco velmi excentrického. Účelem je samozřejmě zabránit daňovým únikům skrz nepřiznané prodeje.

Zdravotnictví, školství, důchod, podpora v nezaměstnanosti

Školní docházka je povinná na obou stupních základní školy, má se protáhnout dokonce na 12 let. Veřejné i soukromé školy existují na všech úrovních vzdělávání. Systém výuky na základní škole se dost liší od toho našeho. Všechno se točí kolem přijímacích zkoušek v deváté třídě, na děti je vyvíjen velký nátlak a není možné smířit se s tím, že dítko prostě nebude mít dobrou známku z nějakého jednotlivého předmětu. Obdobný dril následuje i na střední škole. Tchajwanští žáci patří mezi nejlepší na světě v matematice a přírodních vědách. Samozřejmostí jsou uniformy a ani o další zvláštnosti není nouze – žáci uklízejí školu atp.

Zdravotnictví je založeno na systému jednoho plátce, údajně je okopírováno od amerického systému Medicare s tím rozdílem, že nepokrývá pouze důchodce, ale všechny. Při návštěvě lékaře se platí regulační poplatek zhruba 100 Kč, preventivní návštěvy jsou zdarma. Každý občan je vybaven zdravotnickou kartičkou, která umožňuje lékaři vidět zdravotní historii pacienta. Podle amerického veřejnoprávního rádia NPR má díky tomu tchajwanský systém nejnižší administrativní náklady na světě, pouhá dvě procenta. Na zdravotnictví jde zhruba šest procent hrubého domácího produktu. Přestože jde o velmi chválený systém, potýká se s přesně stejnými problémy s ekonomickou kalkulací jako ten český.

Soukromé důchodové spoření není dotováno a státní systém je poměrně skromný – příspěvek do vládního důchodového systému je definován jako 12 % národní minimální mzdy. Věk odchodu do důchodu je 65 let.

Politická svoboda

Od časů generála Čankajška už uplynula docela dlouhá doba, Tchaj-wan se v 80. letech zdemokratizoval a dnes již patří mezi standardní demokracie. Prezident a viceprezident jsou voleni na dvě čtyřletá období v přímé volbě, prezident jmenuje premiéra i zbytek vlády bez ohledu na názor parlamentu.

Jednokomorový parlament má 133 poslanců, z nichž dvě třetiny jsou voleni v jednomandátových obvodech a zbývající třetina je volena poměrným systémem (šest poslanců zastupuje dva domorodé volební okrsky). Poslanci jsou voleni na čtyři roky a premiér ani prezident vůči nim nemohou uplatnit právo veta.

Podnebí

Celý ostrov se nachází pod obratníkem Raka, takže emigrant ze střední Evropy se aspoň zpočátku bude muset smířit se zcela rozdílným klimatem, než na jaké byl dosud zvyklý. Východní dvě třetiny ostrova jsou hornaté, na západě se rozkládá planina, na které žije většina obyvatelstva. Sever ostrova má od ledna do května sezónu dešťů, celý ostrov zažívá od června do září velmi horké a vlhké období a od července do října jsou zde obvyklé tajfuny.

Kvůli celoročním vysokým teplotám není nezvyklé, že jako v celé jižní Číně nejsou domy vybaveny topením. Vzhledem k tomu, že denní teplota v zimě klesá někam k patnácti stupňům, může to nepřipraveného emigranta nepříjemně zaskočit.

Proces imigrace

Česká republika má s Tchaj-wanem bezvízový styk (pro cesty do 90 dní). V případě, že se rozhodnete zemi si před emigrací prohlédnout, není třeba žádné velké zařizování. Tchaj-wan ale není hned za bukem, let tam trvá zhruba 12 hodin. Pravidelnější cestování do vlasti je tedy spíše vyloučené.

Zajištění studentského nebo pracovního víza by nemělo představovat problém, Tchaj-wan se cizincům nebrání.

Zajímavosti

Tchaj-wan lze nejlépe popsat jako mix mezi čínskou a japonskou kulturou, takže po příjezdu garantujeme několik dní (až týdnů) neustálého divení a žasnutí.

O čínských děvčatech je známo, že jsou pro ně evropští muži velice lákaví. Případný emigrant mužského pohlaví si tedy určitě nebude moci stěžovat na nedostatek pozornosti.

Nakoupit jídlo aspoň vzdáleně připomínající českou kuchyni je prakticky nemožné, avšak čínská kuchyně je celosvětově uznávaná a vyhledávaná, takže hlady snad návštěvník neumře.

Přestože se na Tchaj-wanu (na rozdíl od Hongkongu) mluví mandarínskou čínštinou, používají obyvatelé obou ostrovů stále tradiční písmo, čímž se učení místního jazyka ještě o další řád komplikuje. Na angličtinu příliš spoléhat nelze, na druhé straně jsou místní obyvatelé velice vstřícní a ochotní.

Tchaj-wan je od České republiky natolik odlišný, že vyjmenovat byť jenom ty největší zajímavosti vysoce přesahuje rámec této stránky.

Válečného konfliktu s Čínskou lidovou republikou není třeba se obávat.

Shrnutí

Zdroje a zajímavé odkazy